No a co je boku?

Stačilo málo a použenštil jsem se titulováním této stránky o mě slovem watashi, ale ještě že mě wikipedia zarazila. Nejsem žádný snob, který by se učil japonsky, ba naopak a k tomuto slovu jsem (skrze wiki) došel z tuším prvního dílu knížky Červený Trpaslík, volně navazující na tento kultorvní britský seriál.

Pokud neznáte, doporučuji shlédnout, pokud jste nečetli doporučuji přečíst. Dave Lister v knize popisuje jednu příhodu Krystíny Kochanské. Někdo ji řekl, že je snob a ona odvětila smyslnou kličkou: "Snob? Watashi?" a přitom na sebe překvapeně ukázala rukou. psk!

Rukopisné písmo – je čas změnit psací vzor?

Poprosím někoho s většími organizačními schopnostmi než mám já, aby provedl experiment s minimálně 200 lidmi.

A teď mi nejde vůbec o nějaký typ fontu (tady si trochu rýpnu) který se, IMHO, v dnešní rukotržní době snaží mnozí prosadit vážně spíše z peněžních důvodů.
Ani mi nejde o to, jak moc děti baví učit se psát - to je individuál!

Jde mi jako vždy o efektivitu. A to časovou. Ta má dvě složky - rychlý zápis a rychlé čtení.

Celý příspěvek

Cesta paní Kosmopilíkové

Tomu kdo není obeznámen s pozoruhodným a tajemným fantasy světem [Úžasné Zeměplochy] spisovatele [Terryho Pratchetta] můžu vřele doporučit jednu z mých oblíbených knih a to sice [Zloděj času].

V tomto dílu příběhů ze Zeměplochy se všechno točí kolem stavby nejpřesnějších hodin, které tikají v rezonanci se samotným Vesmírem. Příběhem nás mimo jiné provází mnich času, totiž pardon, Metař jménem Lu-Tze. Tento starý a na pohled křehký a nenebezpečný stařík si zvolil cestu paní Kosmopilíkové. A citace ze zápisek z této Cesty zde uvádím pro ty, jež by se chtěli vydat po jejich stopách.

Celý příspěvek

Rozlétané Vánoce 1/x

Bylo chladné páteční ráno. Ptáci létali jenom pár metrů nad červenými taškovými střechami postarších patrových domů a vyhíbali se televizním anténám, komínům a wifi opakovačům. Lidé dole na ulici chodili pozvolně, a jak už to o Vánočních svátcích bývá nebylo jich mnoho. Kdo jenom mohl, seděl v teple svého domova a když už nepožíral cukroví, tak alespoň seděl a užíval si poklidné atmosféry. Již pátým rokem se nepoštěstilo, aby sníh na zemi vydržel déle než přes noc. Dny byli zamračené, ale přesto dost teplé nato, aby si běžkaři stěžovali a majitelé lyžařských středisek zapíjeli žal. Celý příspěvek